Po desítkách poklidných let, kdy jsme si mysleli, že nastává „Konec dějin“, jak v roce 1992 předvídal
F. Fukuyama, se v posledních letech na nás řítí jedna pohroma za druhou. Po suchu a kůrovci přišla pandemie,
potom energetická krize, válka na Ukrajině, inflace atd. Pohromy přišly nečekaně do sebejisté
společnosti tak, jak ona černá labuť z knihy Nassima Nicholase Taleba. Nikdo je nečekal, tak jako jsme
kdysi neočekávali výskyt černé labutě. Náš rybníček je najednou plný černých labutí. Proto reagujeme tak
zmateně, neracionálně až hystericky. Ve všem tom zmatku je však i velká naděje, že svět po pandemii a
válce bude lepší, než byl ten před nimi.
Krize nejsou signálem k rezignaci,
dokonce ani ne k pasivnímu „přetrpění“,
nýbrž výzvou k tvořivé reakci,
nabídkou sestoupit hlouběji.
Tomáš Halík
To konečně předvídal již v roce 1980 Alvin Toffler ve své knize „Třetí vlna“. Změna se bude týkat mnoha
oborů a musí změnit jak naše každodenní postupy a zvyklosti, tak chování a koncept celé společnosti.
Pohromy ukázaly mnohé slabiny dnešního světa. Současně však prolomily mnohé bariéry v našem myšlení a
otevřely nové možnosti a postupy, které byly ještě nedávno považovány za nezvyklé, někdy i nerealizovatelné
či nežádoucí.
Tyto nové postupy jsou totiž spojeny s novými technologiemi, kterým laická veřejnost, úředníci a politici
příliš nerozumí. Proto setrvačnost jejich myšlení prozatím brzdila potřebné změny. Černé labutě nás však
postavily do situace, kdy nové postupy musíme urychleně přijmout. Například se najednou práce na dálku
stala běžnou realitou. Úředníci, obchodníci, učitelé, studenti, vývojáři, lékaři, novináři a mnoho dalších
profesí již nemusí každý den vstávat od svých domácích počítačů a jezdit ke stejným počítačům na vzdáleném
pracovišti. Mnozí s překvapením zjistili, že práce z domu je nejen pohodlnější, ale že si mohou lépe
uspořádat svůj čas a jsou výkonnější a tvořivější. Podobně přicházíme na to, že místo létání a ježdění po
služebních cestách můžeme uspořádat telekonferenci, že místo papírů poštou si můžeme posílat digitální
data atd.
Konečně hledáme nové postupy i v energetice a dopravě, uvědomujeme si minulé geopolitické chyby
a chápeme nedostatky v digitalizaci státní správy… Vidíme, že nové postupy lze uplatnit i ve výrobě, pedagogice,
medicíně, zemědělství atd., že můžeme optimalizovat naši spotřebu energie i dopravní nároky atd.
Snad již chápeme, že pokrok v jednom oboru vyvolá změny a pokrok i v oborech souvisejících, že se tyto
změny budou týkat nejen samotných technologií, ale zasáhnou do života společnosti mnohem hlouběji.
Změní nároky na znalosti a vzdělání, praktickou politiku, obchod, komunikaci, tvorbu atd. Snad již
pochopíme, že změny vyvolané příletem černých labutí změní celou naši společnost, celý náš život.
Najednou máme potřebu i chuť se zamýšlet nad novými možnostmi, které mohou usnadnit, zlevnit a zpří –
jemnit náš život. Najednou jsme ochotni naslouchat odborníkům, kteří na nové možnosti upozorňují již
desítky let. Přitom zjišťujeme, že mnoho zajímavých technologií je již dávno zralých k širokému nasazení,
ale veřejnost o nich nic neví. Často je od nich dokonce odrazována představiteli překonaných oborů, které
jsou novými technologiemi ohroženy. Konečně chápeme, že problém není v technologiích, ale ve
schopnosti společnosti harmonicky začlenit nové technologie do svého života.